Večeřová: Z basketbalu chci mít radost

Jedenatřicetiletá reprezentační pivotka Ivana Večeřová se upsala brněnskému VALOSUNu. Větší klid a radost z basketbalu. Dva pádné důvody, kvůli kterým se česká reprezentantka Ivana Večeřová rozhodla utnout kariéru na euroligové úrovni. Místo bitev, které sváděla rok co rok v poslední dekádě, ji čeká jen domácí soutěž a CEWL. 

„V družstvu je bojovná parta s českým duchem. Na tuhle spolupráci se fakt hodně těším,“ hlásí přesvědčivě jedenatřicetiletá pivotka, která se momentálně připravuje s národním týmem na mistrovství světa.

Proč vaše volba nakonec padla na VALOSUN?
Chtěla jsem se už vrátit domů do Brna. Spoustu let zažívám ten stejný stereotyp, myslím hlavně rytmus s Evropskou ligou. Jsou lidé, které to furt baví a motivuje. Já už mám ale své roky a chci se pomalu začleňovat do dalšího života, nejen toho basketbalového. Tím se chci spíš bavit.

Loni po vás toužilo například Frisco Sika Brno i pražské USK. Letos vám žádná lákavější destinace na stole nepřistála?
Nějaké nabídky jsem samozřejmě měla, ale opravdu jsem chtěla zpátky do Brna, takže nebylo co řešit.

Deset let své kariéry jste strávila v brněnských Žabovřeskách. Nejsou tam teď na vás naštvaní, že jdete ke konkurenci?
Určitě ne. Probírala jsem to třeba s trenérem Bobrovským i manažerem Jirkou Hamzou. Nechci, aby si mysleli, že jsem je zradila.

V minulosti jste říkala, že vás láká angažmá v týmu, kde můžete předávat svoje zkušenosti mladším spoluhráčkám. Splňuje VALOSUN vaši představu?
Určitě, jsou tam většinou mladé holky, můžu jim poradit. Přece jenom už mám něco za sebou.

Přemýšlela jste nad tím, že s Mílou Svobodovou vytvoříte dost silné podkošové duo?
(úsměv) Míla už mě dva tři roky přemlouvala, ať jdu za ní do VALOSUNu, takže teď má velkou radost. Je fakt, že asi budeme silná dvojka. Ale v družstvu je vůbec taková bojovná parta s českým duchem. Na tuhle spolupráci se fakt hodně těším.

Před rokem jste tvrdila, že přemýšlíte nad mateřstvím. Nemusí se v Králově Poli bát, že jim brzo odejdete?
Podepsala jsem tam smlouvu. Přece bych něco takového neudělala, kdybych měla jiné plány. (smích)

Minulý rok jste strávila v Galatasaray Istanbul. Na co budete z Turecka nejvíc vzpomínat?
Když jsem byla ve Španělsku, všechno mělo svá pravidla. Tady bylo třeba za všechno bojovat. Pro Turky znamená zítra za měsíc. Tohle angažmá mi dalo do života hrozně moc. Ani ne tak herně, jako spíš po osobní stránce. Ujasnila jsem si spoustu věcí.

Momentálně se připravujete na světový šampionát…
Musím říct, že mám docela natrénováno, ale všechno už beru jinak než dřív. Jsem domluvená s Luborem Blažkem (kouč reprezentace – pozn.), že dám do tréninku všechno a týmu pomůžu. Když to stačit nebude, tak se mi svět nezhroutí.

(převzato z Brněnský.deník.cz)

Návrat do archivu